Od listopadu 2021 vzrostl počet extrémně ohrožených domácností z 3 na 7 %. Počítáme sem domácnosti, které mají vyšší výdaje než příjmy a úspory jim vystačí na maximálně 2 měsíce. Skupina nestabilních domácností narostla ze 13 na 18 % – výdaje mají stejné jako příjmy a úspory také do dvou měsíců. Inflace má ale vliv i na středně příjmové a jejich úspory. 37 % domácností nepatří do ohrožených a nestabilních, ale přichází o úspory. Měsíčně totiž neušetří tolik, aby to vyrovnalo vliv inflace na reálnou hodnotu jejich úspor. Vysokopříjmoví za rok krize často reálnou hodnotu úspor rozšířili – úspory ale nestačí doplňovat lidé se středními příjmy.
Jaké skupiny obyvatel nejlépe zapadají do dané typologie
Mezi chudými převážně narostlo zastoupení extrémně ohrožených a nestabilních. Mezi lidmi pod hranicí chudoby je 20 % extrémně ohrožených a 36 % nestabilních domácností. Mezi chudší polovinou rodin s dětmi je 18 % extrémně ohrožených a 24 % nestabilních. Velmi ohrožená je také část samostatně žijících důchodců a samoživitelky. Jiné skupiny těmito problémy trpí zřídka.
Naše typologie ale zároveň ukazuje dopad na střední třídu. Poklesl počet lidí s většími úsporami (vystačí na 3 a více měsíců), kteří je navíc svými příjmy pořád rozšiřují - tedy šetří více, než “žere” inflace. To se dnes daří zhruba šestině domácností.
Mezi nadstandardně příjmovými (domácnosti s příjmy na 100-150 % mediánu) je nejvíce těch, jejichž měsíční úspory nestačí na doplňování toho, o co reálnou hodnotu úspor připravuje inflace. Až 45 % z nadstandardně příjmových domácností je tak ve skupině „Přicházející o úspory”. Vysokopříjmové domácnosti v polovině případů ještě generují tolik měsíčních úspor, že to stačí k vyrovnání vlivu inflace a za rok tak zbohatly.
Senioři se bohužel typicky řadí do skupiny „Přicházející o úspory“, neboť přestože mají úspory na 3 a více měsíců, o reálnou hodnotu úspor přicházejí – to se týká 34 % samostatně žijících seniorů a až 60 % seniorů žijících ve vícečlenné domácnosti. U důchodců se však částečně s reálným poklesem úspor počítá i v době mimo inflaci, protože je generovali mj. pro zajištění svého života ve stáří.
Metodické poznámky
Typologie vychází z toho, kolik domácnosti uspoří z měsíčních příjmů (srovnání výdajů a příjmů), na jak dlouho jim stačí úspory při výpadku všech příjmů, a z výpočtu, zda měsíčně spoří natolik, aby se tím redukoval vliv inflace na reálnou hodnotu úspor. Například, pokud meziroční inflace redukuje reálnou hodnotu úspor 200 tisíc Kč o 15 % (30 tisíc Kč ročně – 2,5 tisíc Kč měsíčně), ale domácnost stále generuje měsíční úspory 5 tisíc Kč, tak jejich hodnotu rozšiřuje, pokud ale měsíčně šetří 1–2 tisíce, tak reálnou hodnotu úspor ztrácí. Z tohoto přibližného výpočtu vznikají tyto typy domácností:
Extrémně ohrožení – mají měsíční výdaje vyšší než příjmy a úspory jim stačí na maximálně 2 měsíce. Hrozí jim zadlužení.
Nestabilní – mají výdaje stejné jako příjmy a úspory do 2 měsíců. Výrazně by je ohrozil jakýkoliv další propad příjmů či nárůst inflace a nečekané události
Přicházející o úspory – mají úspory na 3 a více měsíců života, ale přicházejí o reálnou hodnotu úspor. Měsíčně tolik neušetří tolik, aby to pokrylo ztrátu reálné hodnoty úspor inflací.
Stabilní bez úspor – mají malé úspory (stačí na maximálně 2 měsíce života), ale příjmy vyšší než výdaje.
Rozšiřující úspory – mají velké úspory na 3 a více měsíců života, a vysoké měsíční úspory, které převyšují ztrátu reálné hodnoty úspor kvůli inflaci. Rozšiřují své bohatství.
